|
Církev Zdaleka viditelnou dominantou obce Březová je farní kostel sv. Mikuláše. „Nikdy nedoceníme skutečný význam této stavby,“ píše Josef Ehler, občan z Březové, v příručce o historii kostela – Farní kostel sv. Mikuláše v Březové. „Tento náš kostel znamená pro nás a pro naše srdce i duši kus domova, je také střediskem naší víry. V něm se naši předkové setkávali a i my se můžeme setkávat s důležitými součástmi naší víry: přijetí do společenství věřících skrze křest, první svatá zpověď, první svaté přijímání a přijetí svátosti manželství. Je místem posledního rozloučení s našimi drahými. Je také místem náboženského společenství při společných bohoslužbách během celého roku, ale i místem tichých modliteb a útočištěm při osobních prosbách a utrpeních. Náš kostel je výjimkou mezi ostatními budovami v obci. Třebas ze stejného materiálu postavený, má jiné určení a poslání – patří Bohu. Nechť Ježíš Kristus spolu se svojí Matkou Marií žehná našemu lidu v jeho práci a úsilí žít v Boží přítomnosti." Kostel sv. Mikuláše
Za třicetileté války švédské vojsko zaplavilo celé Slezsko. Okolo roku 1625 byla Březová vypálena, kostel byl švédským vojskem vydrancován a veškeré cennější věci z kostela byly odvezeny. Kostel byl proměněn v ruiny, takže v něm sotva mohly být konány bohoslužby. Březová byla tenkrát na třicet let přifařena k Hradci. Teprve v roce 1656 hradecký farář František Alexej Světlík, březovský rodák, doporučil konzistoři za faráře do Březové svého kaplana Vojtěcha Šimona Duška, pravděpodobně také rodáka z Březové. Dušek byl 9. června 1656 investován na faru jako farář s následujícím úkolem: všechny tři zpustlé kostely – v Březové, ve Větřkovicích a ve Skřípově – opravit a vzkřísit náboženský duch ve farnostech. Ve farnosti nebyli jen katolíci, ale i příslušníci protestantismu. Od jeho investitury začínají březovské farní matriky – zprvu jen úmrtní, později i oddavkové a křestní. Jeden z prvních zápisů v matrice byl o vypálení a zpustošení Březové Švédy. První farář v Březové Dušek žil v bídě, i jeho farníci byli následky války velice chudí. Přesto se dožil vysokého věku 88 let (zemřel v lednu 1703).
Nejstarším zvonem březovského kostela, který pocházel z roku 1792, byl zvon Ježíš Nazaretský o váze 200 kg. Druhý zvon z roku 1849 byl Jan Křtitel o váze 755 kg; měl velikou váhu a rozměry a na věž asi nikdy nepřišel. Z roku 1901 pocházel zvon Sv. Mikuláš o váze 273 kg. Všechny tyto tři zvony se staly obětí první světové války. Zachoval se pouze umíráček Sv. Barbora z roku 1849, který přečkal obě světové války a nyní se nachází v dolní kapli v Leskovci.
Původní kostel v Březové byl dřevěný a prý tak chatrný a zpustlý, že se nedal ani opravit. V odpoledních hodinách 8. srpna 1691 vinou úderu blesku tento kostel do základů vyhořel. Již letech 1692–1694 byl v hrubé stavbě vystavěn nový kostel – již zděný kameny. Měl délku 18 m a šířku 10,5 m. Původní stavba kostela byla bez věže. V roce 1768 byla postavena kostelní věž v dnešní podobě. Při této stavbě byl nad hlavním vchodem do kostela vyhotoven rodový znak – erb. Jde o znak rodu Průskovských z Proskova, tehdejších majitelů hradeckého panství, kteří byli patrony březovského kostela a kteří finančně přispěli k jeho výstavbě. Právě v této době byl majitelem hradeckého panství Jiří Kryštof II. Průskovský. Tento kostel později nestačil pojmout všechny farníky z Březové a okolních vesnic, proto byl péčí faráře Jana Chovance v letech 1862–1864 přestavěn do dnešní podoby. Přestavěn byl na délku 37 m, šířka zůstala zachována. Bylo přistavěno kněžiště a sakristie, postaveno pozadí za hlavním oltářem, opraven starý hlavní oltář a opraveny boční oltáře i kazatelna. S přispěním farníků a dobrodinců dal jmenovaný farář u kostela postavit kříž a sochu P. Marie Bolestné. Po rozšíření a úpravách uvnitř kostela byl ještě za života P. Jana Chovance kostel dne 8. září 1865 vysvěcen kardinálem Fürstenberkem, spolu s hlavním oltářem, v němž byly uloženy ostatky sv. Christina, Fausta, Diodora a blahoslaveného Jana Sarkandra.
Dnešní varhany pocházejí z roku 1906 – od firmy Karel Neuser z Nového Jičína. V neděli 8. září 1913 byl posvěcen mramorový u kaple v Jančí. V neděli 12. října 1913 byla posvěcena kaple v Gručovicích, zvaná „Janíkova“. V neděli 21. listopadu 1917 byly odpoledne vysvěceny dva kříže. První byl postaven na památku Karla Vlčka, prvního padlého z Březové, jeho rodiči u silnice k Leskovci u vchodu do farského lesa. Druhý kříž byl postaven na místě Božích muk u silnice k Lesním Albrechticím p. Karlem Šolastrem. V květnu 1919 bylo započato s malbou a obnovou kostela. Malbu a obnovu provedli akademický malíř Zapletal z Mariánských Hor a akademický sochař Drahoš z Ostravy. V této době byla také dána do kostela nová dlažba. Okna s figurami darovali dobrodinci na nich zvěčnění. Opraveny byly rovněž všechny oltáře a kazatelna. Obnova kostela stála 81.455 K. Obnova kostela byla korunována svěcením obou bočních oltářů, které vykonal Dr. J. M. Karel Wisnar, světící biskup olomoucký, dne 14. října 1919. Dne 12. února 1928 byly posvěceny tři nové zvony, pořízené za faráře F. Assmanna od firmy Buřil a Ris z Kuklen. Byly to zvony Sv. Mikuláš o váze 502 kg, P. Maria o váze 314 kg a Sv. Rodina o váze 217 kg. V roce 1930 byla provedena v kostele a na faře instalace elektrického vedení. V roce 1935 byly pozlaceny obě sochy před kostelem – socha Bolestné P. Marie a Krista na kříži. V roce 1936 byla svépomocí občanů postavena kaple v německém Leskovci o rozměrech 4x7 metrů. Tato kaple byla vysvěcena 19. července 1936. Na jaře roku 1937 bylo plánováno rozšíření stávajícího hřbitova. Předpokládaný rozpočet činil 30.000 K. Potřebnou plochu k rozšíření hřbitova věnoval farář Fr. Assmann. Dokončení úpravy hřbitova se již nedočkal. Zemřel 3. ledna 1938. Novou část hřbitova posvětil v srpnu 1938 P. Stanislav Vlček, dómský vikář, rodák z Březové. V červenci 1941 při stavbě silnice přes Březovou byl kříž stojící v křižovatce u řezníka Vlčka (dnes zahrada p. Knoppa) přemístěn do zahrady u Marethů, kde stojí dosud. Dne 2. ledna 1945 byl zatčen a odvezen do Opavy farář P. Jan Valerián. Dne 11. ledna 1945 byl ustanoven v Březové administrátorem P. Bohumil Zaňka, který s občany prožíval osvobození obce. V neděli 28. dubna 1945 padly do obce první granáty. Ve dvě hodiny odpoledne probíhala ještě pobožnost v kostele u oltáře P. Marie Pomocné s prosbou o její pomoc a ochranu v nastávajících dnech a hodinách. Ve věži kostela si Němci udělali pozorovatelnu; jakmile to zjistili ruští vojáci, začali věž odstřelovat. Asi o půl šesté večer 29. dubna 1945 báň klesla k zemi. V úterý 30. dubna 1945 trval po celý den urputný dělostřelecký boj, ale večer byla obec osvobozena. V sobotu 4. května 1945 se kostel uklízel, aby v neděli mohly probíhat bohoslužby. Především musely být odstraněny trosky věže před kostelem, uvnitř kostela skla z vyražených oken a cihly z proraženého stropu. V noci z 26. na 27. června 1945 byla ruskými vojáky vyloupena sakristie. Byly odcizeny dva pluviály – jeden černý a jeden bílý, 1 alba a 2 rochety pro kněze, 1 rocheta pro kostelníka, 4 rochety pro ministranty, 2 komže pro ministranty a 1 pro kostelníka. Dne 12. srpna 1945 byl do nemocnice ve Vítkově odvezen P. B. Zaňka. Do Březové se již nevrátil. Po něm přišel do Březové P. Josef Buchta. Působil v Březové v letech 1945–1949. Měl tu nesnadný úkol: opravit kostel, zbavit ho všech šrámů a ran, které utrpěl válečnými událostmi: rozbitou střechu, probité klenutí, vyražená okna, ustřelenou věž. Podle odhadu stála oprava kostela 900.000 Kč. Jak byla finančně zajištěna, není známo. V poválečném období byly v Březové a v jejím okolí stavěny nové kříže, posvěceny obrazy v lese, většinou u míst, kde se stala nějaká nehoda. Kostel byl v roce 1955, na památku 10. výročí osvobození, vymalován: malby provedli ostravští malíři Antonín Hanuš, Josef Drha, Josef Nevřiva a Antonín Stoklasa; Josef Drha namaloval obrazy čtyř evangelistů a Beránka ve středu vítězného oblouku. V roce 1958 byla vyměněna část lavic, v roce 1961 začaly probíhat opravy věže, rýn a okapů, v roce 1963 se slavilo 1.100 let od příchodu slovanských věrozvěstů na Moravu, v roce 1966 byly na věž namontovány nové hodiny na elektrický pohon od firmy Dvořák z Vyškova, 18. května 1969 byly z Nové Vsi u Bílovce přivezeny ostatky sv. Cyrila – za doprovodu 18 plně obsazených aut. Na začátku obce je očekával velký průvod s hudbou a družičkami. Ostatky nesli hasiči odění do slavnostních uniforem. V pondělí ráno byla slavná mše sv., přes den pobožnost dětí, večer pobožnost a rozloučení. Ostatky byly odvezeny na další pouť do Skřipova. Ve čtvrtek 2. dubna 1970 došlo povolení koupit zvony z NDR. Na koupi zvonů byla uspořádána sbírka – její výnos činil 77.000 Kč, P. Štěpán Křemeček sám zaplatil umíráček. V sobotu 9. května byl z věže sundán starý zvon a rozebrána byla stará dřevěná stolice. Zřízena byla nová železobetonová podlaha a pod čtyři zvony byla montována nová kovová stolice. Zvony dodala firma Franz Schilling und Sohn, Apolda, NDR. Provedení železobetonové konstrukce se setkalo s nesouhlasem kolaudátorů zvonů, ale v té době bylo téměř nemožné sehnat ve státních lesích dostatečně silné dubové trámy pro provedení stolice ve dřevě. Nové zvony – Sv. Mikuláš, P. Marie, Sv. Rodina, Sv. Barbora – posvětil 15. listopadu 1970 P. Otakar Trtílek, olomoucký metropolitní kanovník, za asistence opavského děkana P. F. Vičara. Po šesti měsících byly zvony opatřeny elektrickým pohonem. V následujících letech byly provedeny četné drobnější i větší úpravy kostela, v interiéru i exteriéru. Větší opravy (např. nová krytina v roce 1993, zavedení stropního plynového topení a rozšíření kůru směrem do chrámové lodi v roce 1999, oprava varhan a jejich vyladění v roce 2000, celková vnitřní rekonstrukce, nová elektroinstalace a malování kostela v roce 2003) se uskutečnily hlavně v devadesátých letech 20. století a v novém století za přispění farníků, soukromých subjektů i obecního úřadu.
Předpokládá se, že původní zařízení kostela bylo velmi skromné. Podle starých zápisů je zajímavé sledovat, jak byl kostel pomalu, podle možností, zvelebován a zkrášlován. Kupř. barokní kazatelna pochází z roku 1706, pořízena byla za faráře Fridricha, a to z pozůstalosti faráře Polišenského. Nynější křtitelnice je z roku 1722, oltář sv. Josefa z roku 1724, oltář P. Marie z roku 1727. Hlavní oltář daroval roku 1752 Jiří Wolf, rodák z Jančí, který byl představeným kláštera augustiniánů ve Fulneku. Roku 1786 pořídil děkan a farář Jan Redel nový kalich a roku 1792 monstranci, které nyní farníci říkají „Slunečko“. Děkan a farář Tomáš Markéfka pořídil roku 1830 tehdejší varhany. Za něho byl v roce 1835 ve Větřkovicích vystavěn nynější kostel, který sám v roce 1838 posvětil; na biskupské svěcení musel tento kostel čekat do roku 1994. V roce 1897 dostal březovský kostel darem novou monstranci; dar pocházel od paní Seidlerové z hájenky Bukoviny. Tenkrát vlastnil kostel ještě dva pozlacené kalichy a jeden kalich, které darovaly školní děti faráři Stodůlkovi k jeho šedesátým narozeninám a který je používán dodnes. Celý oltářní komplex představuje Nejsvětější Trojici: Boha Otce, Ducha sv. a na oltáři svátost oltářní – Boha Syna. Obraz sv. Mikuláše původně namaloval opavský barokní malíř Antonín Günter. Za 2. světové války byl obraz těžce poškozen, a proto byla pořízena jeho kopie. Na levé straně oltářního pozadí je umístěna socha sv. Petra, nad pozadím vyřezán reliéf s výjevem z Mt 16: „Ty jsi Petr (skála), na Tobě vzdělám církev svou, Tobě dám klíče království nebeského.“ Na pravé straně stojí socha sv. Pavla, nad níž je reliéf s výjevem obrácení tohoto světce: „Šavle, proč mne pronásleduješ? – Pane, co chceš, abych učinil?“ Obrazy na bočních oltářích jsou neumělecké, ale přesto výstižné. Na oltáři sv. Josefa: Sv. Josef s Ježíškem – vzor mužů, nahoře P. Maria, sv. Josef, Ježíšek – svatá rodina – vzor křesťanských rodin. Na oltáři P. Marie: P. Maria – útočiště hříšníků – vzor žen, nahoře v oválu: sv. Joachym, sv. Anna a P. Maria dívkou – vzory dospívající mládeže a dědečků a babiček. V zadní části kostela je umístěn dřevěný oltář, kdysi hlavní, který se nyní používá jako Boží hrob. Na svatostánku má řezbu emauzských učedníků. |