Historie obce a jejích součástí

Tradičně se uvádí, že první písemná zpráva o Březové pochází z roku 1238. Tento rok bývá považován za rok založení obce.
Informací o nejstarších dějinách obce není mnoho. Březová i s jejím okolním územím byla na počátku 13. století majetkem významného moravského šlechtice Semislava z Morkovic, podle něhož byla celá oblast zvána Semislavovým újezdem. Celý jeho majetek přešel jako věno na Vojtěcha z Pernštejna (z Medlova), který byl manželem Semislavovy dcery, dnes již neznámého jména. Po její smrti, kdy byl mrtev již i Semislav, se stal Vojtěch řeholním kanovníkem premonstrátského řádu a byl pověřen funkcí probošta v kanonii premonstrátek v Doubravníku. Se souhlasem moravského markraběte Přemysla Otakara věnoval svůj osobní majetek, újezd Semislav, doubravnickému konventu, ale proti jeho rozhodnutí se postavili členové rodiny. Vojtěch byl nucen obrátit se tehdy na krále Václava I., který přikázal kastelánu na Veveří Ratiborovi, aby se ujal probošta Vojtěcha i konventu v Doubravníku. Z listiny Přemysla Otakara poznáváme rozsah Semislavova újezdu, tvořícího jádro pozdějšího velkostatku březovského proboštství. Listina určovala jeho hranice takto: od biskupského lesa ve Slavkově až k hradeckému lesu, od něho k lesu nazývanému Březová, od Březové k Jedlové, od Jedlové ke Střelné k potoku Deštnému (Desné). Z držení kanonie v Doubravníku přešel tento rozsáhlý pozemkový majetek do držení benediktinského kláštera v Třebíči. Kanonie v Doubravníku se nemohla věnovat správě svého vzdáleného majetku; šlo o řeholní dům s přísnou (papežskou) klausurou, v němž kromě probošta Vojtěcha působilo jen málo kněží, jejichž počet nestačil na to, aby založili a vedli v Březové proboštství svého řádu, nutné ke správě tak rozsáhlé oblasti. Proto jistě doubravnické sestry postoupily rády Semislavův újezd třebíčskému opatství, které mělo v té době již dobré zkušenosti se správou svých statků i s vedením proboštství v Komárově.
Na počátku šedesátých let 13. století se majiteli Semislavova újezdu stali benediktini z Třebíče. V té době to zřejmě byla ještě krajina bez vesnic, v níž převládal listnatý les. Osady zde později vzniklé byly dílem jednak benediktinů, jednak biskupství a kapituly v Olomouci, kterým byla v letech 1296–1360 část tohoto území zastavena. Třebíčský konvent si v Březové zřídil proboštství s konventním a farním kostelem sv. Mikuláše; v konventu vedle probošta působilo asi pět řeholníků, členů mateřského kláštera v Třebíči, z nichž jeden zastával funkci březovského faráře. Nejstarší z listin vydaných březovskými řeholníky pochází z roku 1298.
Původ názvu obce je slovanský. Název zněl Brzezow, německy Briesau nebo Briesym.
Proboštství v Březové zaniklo na počátku roku 1427, kdy husitská vojska vtáhla na severovýchodní Moravu, kde dobyla města Hranice, Nový Jičín, Fulnek a obsadila Odry. Lze pokládat za jisté, že na konci února 1428, kdy velmi silné husitské oddíly vnikly opět na Moravu i do Slezska, bylo březovské proboštství i s konventním a farním kostelem již zříceninou, v níž zemřeli také všichni členové posledního konventu i se svým představeným. Pozemkový majetek zaniklého proboštství byl rozdělen mezi panství fulnecké a hradecké; součástí hradeckého velkostatku, patřícího opavskému knížeti Přemkovi, se staly Březová, Jančí, Fojtovice, Lesní Albrechtice a Větřkovice, kdežto k Fulneku, který byl v držení Jana z Kravař, přešly Goldzejf (zničen rovněž na počátku roku 1427 husity), Gručovice, Kunčice a Vlkovice. V Březové, která zůstala i nadále městečkem, byl patrně vystavěn nový kostel. Třicetiletá válka znamenala pro obec úplné zničení – po roce 1620 Březová jako městečko zaniká. Od průchodu švédských vojsk, která zničila Březovou, zůstává nadále již jen vesnicí. Při průchodu švédských vojsk byl zničen zdejší kostel, o němž se k roku 1672 praví, že byl dřevěný a již od mnoha roků ve všem zpustlý. Obnoven byl roku 1692 jako kamenná stavba, rozšířená v roce 1862 péčí faráře Jana Chovance. Ještě donedávna (devadesátá léta 20. století) stála u kostela sv. Mikuláše lípa, která byla vysazena v roce 1698. Roku 1848, kdy byla zrušena robota, došlo ke zvolení prvního březovského starosty, kterým se stal Matys Mareth. V letech 1862 až 1864 došlo k přestavbě a zvětšení kostela v zásadě do podoby, kterou známe dnes.
V roce 1864 vznikl na fojtství v obci veliký požár, při kterém lehlo popelem 12 domů a škola. V roce 1870 byla vybudována nová škola, jejíž budova slouží do dnešních dnů jako mateřská škola. V roce 1889 měla obec faru, školu a 399 obyvatel, kteří se zabývali převážně zemědělstvím. V období 1. světové války padlo 6 občanů Březové na různých frontách. Přišel říjen 1918 – vyhlášení československé samostatnosti. Meziválečná politická, hospodářská a společenská situace dospěla až k tragickým zářijovým dnům roku 1938.
V neděli 9. října 1938 ve 14 hodin se do obce přihnaly německé tanky, auta a motocykly a nastala doba okupace, a potom 2. světové války. Řada českých občanů byla odvlečena do koncentračních táborů, mezi nimi také březovský občan František Balhar, který byl vězněn 5 let. V druhé polovině ledna 1945 bylo již zřejmé, že nastává konec útrap a strádání – blížila se frontová linie, obcí procházely kolony utečenců a řady sovětských zajatců hnaných esesáky se psy. Čtyři ubití sovětští zajatci, kteří byli v obci nalezeni, jsou pohřbeni na březovském hřbitově. Občané netrpělivě očekávali konec války – nastal den, pondělí 29. 4. 1945, kdy do obce přijely německé tanky a zaujaly bojové postavení, začaly pálit směrem na Leskovec, odkud byla palba opětována. Urputně se bojovalo celé odpoledne, celou noc a celý další den 30. 4. 1945. V noci palba ustala a do obce přijela sovětská armáda. Tím skončila těžká doba v německém područí a pro české obyvatelstvo nastala doba svobody. Ve 2. světové válce položili své životy 3 občané Březové, a to Josef Šamárek, Vlasta Rychtarová a P. Jan Valerian. Hmotné škody při bojích o Březovou činily asi 4 mil. 145 650,- Kč – v hodnotě cen z roku 1938.
K 1. květnu 1945 měla Březová 402 obyvatel. Ihned po skončení okupace se lidé chopili práce pro rozvoj obce, rozproudil se nový život a občané začali odstraňovat válečné škody. Dne 4. 5. 1945 byl v Březové ustaven místní národní výbor, do jehož čela byl postaven Rudolf Škrobánek, občan z Březové č.p. 31. Obec byla bez elektrického proudu, bez telefonu, nedoručovala se pošta. První zásilky pošty po okupaci byly do obce doručeny 30. 5. 1945. Školní vyučování bylo v obci zahájeno 23. 5. 1945 i přesto, že do budovy školy zatékalo. Vedle zčásti zničeného kostela a školy byla různě silně poškozena celá řada zemědělských usedlostí. Souběžně s opravami soukromých objektů byly prováděny opravy obecních a veřejných budov a zařízení. Ze zničeného fojtství byly vybudovány objekty sloužící všem občanům. Z hospodářských budov občané vystavěli úřadovnu místního národního výboru, požární zbrojnici a prodejnu potravin. Druhá část fojtství byla přestavěna na kulturní dům se dvěma sály a na pohostinství. V době, kdy byl kulturní dům dokončen, patřil mezi nejlepší kulturní zařízení v okrese. Ze zbývajících částí fojtství byl zřízen parčík. Po vybudování centra obce se znovu rozproudil kulturní a společenský život obce. Svou činnost zahájil také ochotnický divadelní kroužek.
V rámci akce „Pomoc Slezsku“ převzal nad Březovou patronát Okresní národní výbor v Klatovech, jehož pomoc se projevila až koncem roku 1947 při zřizování měšťanské školy. Nad březovskou měšťanskou školou převzalo kmotrovství město Nová Paka, které při otevření školy darovalo značnou peněžní částku určenou k zahájení provozu. Družba mezi Březovou a Novou Pakou se rozšířila mezi sbor dobrovolných hasičů (později požárnickou organizaci) a udržuje se až do dnešních dnů.
Období od osvobození bylo dobou velkých přeměn a budování obce. V prvním národním výboru pracovalo 9 členů – 4 komunisté, 3 členové ČSL, 1 národní socialista a 1 bezpartijní. Už 17. května 1945 byl založen svaz české mládeže a zároveň došlo k obnovení činnosti sboru dobrovolných hasičů, nejstaršího spolku v obci (založen 1886). Kulturní činnost začala rozvíjet místní osvětová rada a fungovat začala místní knihovna.
I do života obce zasáhly únorové události roku 1948. V březnu 1948 byla založena místní organizace Komunistické strany Československa, organizováno v ní bylo 14 členů. V neděli 30. května 1948 proběhly volby do Národního shromáždění. Pro jednotnou kandidátku Národní fronty bylo odevzdáno 80 hlasů, takzvaný bílý lístek odevzdalo 73 voličů. Ode dne 1. ledna 1949 byl zřízen nový politický okres Vítkov, k němuž připadla i Březová.
Na konci padesátých a začátkem šedesátých let 20. století bylo úsilí místní organizace KSČ a místního národního výboru směřováno na agitační činnost, vedoucí k založení jednotného zemědělského družstva. Družstvo v Březové bylo založeno roku 1958 a v roce 1961 se sloučilo s družstvy v okolních obcích – v Gručovicích, Jančí, Leskovci a Lesních Albrechticích. Sloučením byl vytvořen ekonomický celek JZD „Vítěz“ Březová. Postupně rovněž začaly v obci vznikat společenské a zájmové organizace, jako např. výbor žen, který vyvíjel značné úsilí při zřizování žňového útulku a při zřizování mateřské školy.
K 1. lednu 1950 byl v obci zřízen matriční obvod, který zahájil svou činnost svatebními obřady. První sňatek před funkcionáři místního národního výboru v Březové dne 4. 2. 1950 uzavřeli ženich František Kolovrat z Lesních Albrechtic a nevěsta Vlasta Cihlářová z Leskovce. V roce 1953 byly ustaveny sbory pro občanské záležitosti a činnost v kulturní sféře se rozšířila o další akce – vítání dětí do života, oslavy zlatých svateb a životních jubileí občanů. První zápis v pamětní knize národního výboru říká, že první zlatou svatbu u místního národního výboru oslavili manželé Rudolf a Aloisie Janečkovi z Březové.
Vedle budovy nové školy, která v praxi slouží od 1. září 1960, bylo v roce 1974 postaveno nové zdravotní středisko, ve kterém jsou poskytovány zdravotnické služby – ordinuje v něm obvodní lékař, dětský lékař, zubní lékař a gynekolog. V roce 1975 byl dobudován celoobecní vodovod, který vyřešil dlouhotrvající problém s nedostatkem pitné vody. V roce 1979 dokončil OSP v Opavě výstavbu školní jídelny s družinou – jako jeden z traktů stávající základní školy. V roce 1982 byla dána do provozu nová administrativní budova místního národního výboru a jednotného zemědělského družstva v hodnotě 5, 5 mil. Kč, ve které je mimo kanceláří umístěna obřadní síň a místnosti služeb (pošta, holičství a kadeřnictví aj.). V roce 1984 byla do užívání předána nově vybudovaná část mateřské školy pro 90 dětí.
K 30. 4. 1976 došlo k integraci místních národních výborů Březová, Gručovice, Jančí, Leskovec a Lesní Albrechtice a vytvořen byl jeden společný místní národní výbor. K 1. 1. 1977 vznikla jedna středisková obec Březová s pěti místními částmi.
Od roku 1945 stáli v čele obce Březová jako předsedové národního výboru tito občané:

1945–1953 Rudolf Škrobánek, Březová 31
1953–1958 Josef Jahn, Březová 1
1958–1961 Vladimír Fiebrich, Březová 37
1961–1964 Josef Jahn, Březová 1
1964–1981 Josef Mareth, Březová 91
1981–dosud, už jako starosta, Karel Gebel, Březová – místní část Lesní Albrechtice 1.

***

První zmínka o Leskovci pochází teprve z roku 1412, kdy byl zřejmě založen Moravský Leskovec, což byl původně menší statek ve vlastnictví Mikuláše z Leskovce, od roku 1432 Václava z Leskovce, od roku 1464 Mikuláše Nedvídka. Statek pak v 16. a 17. století často střídal majitele až do roku 1680, kdy jej koupil Jiří Kryštof Pruskovský na Hradci. Roku 1733 byl Moravský Leskovec téměř pustý, později byl znovu osídlen a začal se znovu rozvíjet.
Německý Leskovec, Deutsch Markensdorf, byl založen roku 1782 a osazen německými katolíky. Původně to byl dvůr patřící ke hradeckému knížectví. Dvůr se nezachoval, a proto jej původní majitel rozparceloval a nasadil na něj Němce z Kaménky a okolí. Každý z nich získal stejný díl půdy. Za 150 let vzrostl počet Němců natolik, že činil 40% obyvatelstva celého Leskovce. Původně se do Leskovce přistěhovalo 18 německých rodin. Od té doby se Leskovec dělil na český a německý. V roce 1936 měl celkem cca 400 obyvatel.