Historie degustace kyselého zelí v Choryni sahá až do první poloviny 90-tých let minulého století. Počátkem roku 1994 jsme tak seděli ve zdejší restauraci a po dlouho trvající zimě si někteří stěžovali na bolest hlavy, břicha, na klouby a v tom někdo řekl, „kdybyste si jako já dali pravidelně kyselé domácí zelí, nic by vám nebylo .“ Jenže jak už to v hospodě bývá, tak druhý řekl a jaké ho máš, tak dones ochutnat, že on má stejně lepší. Slovo dalo slovo a na další týden se sešlo čtyři nebo pět druhů zelí a chutnalo se. Další rok se přibrala k zelí domácí slanina, ta k tomu vlastně patří. Tehdejší pan hospodský sice nerad, ale nakonec dal talíře s naší nakrátou slaninou a přidal i chleba. V dalších ročnících přibývalo nejen vzorků zelí na stolech,ale i jiné speciality. Jako například domácí klobásy, uzený sýr a slivovička nemohla chybět. Vždy jsme se pěkně pobavili a slibovali si, že další rok musí zelí pokračovat. Za tyto hody již musíme poděkovat novým hospodským, manželům Podmolovým,kteří nám vždy vyšli vstříc.

Tyto, zatím to nazvěme, soutěže v zelí, probíhaly v restauraci ve výčepu,další rok v mysliveckém salonku, později tam i tam.

Tady se začala tvořit historie zelí v Choryni. Vznikaly zde zajímavé funkce, nápady a slogany jako například předseda poroty, předseda vitamínového výboru, odborná porota, vitamínový výbor , zelový král, jako i krásný slogan „zelí, zelí, to nás rozveselí.“ Založili jsme kroniku a v neposlední řadě zde vznikl i náš dnešní název Degustace zelí v Choryni. Jeden z dobrých nápadů bylo založení putovního poháru. Nedílnou součástí naší degustace jsou tzv. čtverky vidly s napíchnutou hlávkou zelí, na kterou přísahá odborná porota svou nestrannost při posuzování vzorků zelí.

Těchto soutěží se zúčastnilo kolem 30-40 lidí a vítěz, i když byl určen, nebyl ani tak důležitý, jako to, že jsme se opět po roce u toho zelí sešli.

jsme si jako organizátoři začali už oficiálně říkat „vitamínový výbor“ a museli jsme zabrat. Začaly k nám jezdit televizní štáby, novináři se stali stálými návštěvníky, přibývalo vzorků zelí, místo nakráté slaniny nastoupila domácí zabíjačka, zavedla se tombola, začali jsme objíždět sponzory, vymýšlíme program na pobavení návštěvníků a náš hospodský pan Podmol (je i řezník), se začal chytat za hlavu, co se všechno na zelí sní.

Jsou to z leva : tzv. masáci uzenáři Vavřík Milan a Barbořík Tomáš,zvaný „Tlakáč,“kuchař Janošec Pepa, kronikář a tiskoviny Jestřáb Franta, hospodář a místenkář Pavlín Pepa, před nimi naše „Gáborka“-Struhár Gabriel, tombola Slovák Zdena a Martina, předseda poroty, dříve zelový král Zdráhal Emil a poslední moje maličkost dnes zelový král, dříve předseda poroty Halašta Ivan.

Naši blízcí spolupracovníci : pečení masa a chystání stolů a obsluha paní Jiřinka Podmolová, řezníci Podmol Franta a Málek Pepa, výroba zelových koláčů paní Máchová Eliška, náhradník Šnejdrla Milan, výzdoba Vavříková Magda, Jana Žočková a další.

S pořádáním degustace z počátku pomáhali: Gajdoš Broňa, Vrána Milan, Šavrda Alois a další.

Termín letošního 13. ročníku jsme museli přesunout z původního termínu 4.2.2006 na 24.2.2006 z důvodu přestavby sociálního zařízení v Kulturním domě. I tuto přestavbu „sociálek“ v Kulturním domě má na svědomí vlastně naše zelí. Na letošní ročník máme „kulturák“ 100% připravený a za „sociálky“ se již nemusíme stydět. Za to patří poděkování našemu obecnímu úřadu v čele se starostou Hadvičákem Lubošem.

Samotné přípravy 13.ročníku jsou v těchto dnech již v plném proudu. O tom a o průběhu samotné akce a další informace až po degustaci.

Zdroj : kronika domácího kyselého zelí v obci Choryně.
Pro oficiální stránky obce napsal : Halašta Ivan 17.2.2006